Já vím, že to v básničce bylo kuřátko. Ale dnes jsem zažila příhodu s telátkem. Asi se nějak podhrabalo pod ohradou s nataženými, pravděpodobně s elektřinou, páskami - a nevědělo, jak zpátky za mámou.
Chodíme se tam projít a víme, že telátkům je sotva pár dnů. Zoufale bučící mámě krávě jsem slíbila, že to vyřeším. Nejdřív jsme s kamarádkou v blízké vsi hledaly majitele. Zvonky nezvonily, nikde nikdo, co teď? Napadlo mě zavolat další přítelkyni Petru, která pracuje na Městském úřadě. Měla doma volný den, ale zamyslela se a řekla - pošlu tam "měšťáky". Neboli Městskou policii.
Telátko už neběhalo, leželo hladové a unavené v kukuřici, matka kousek od něj za ohradou, skupina ostatních solidárně s nimi. A Měšťáci, dva udělaní chlapi, tu byli za pár minut.
Teď jsem chytrá a myslím si, že kdyby milé tele oba popadli, než se vzpamatuje, a dali přes ohradu, byla by to chvilka. To já a Měšťáci víme teď. Ale jeden z nich opatrně odstraňoval dráty a liboval si, že ho to nepraštilo, druhý měl pokyn, aby tele nadehnal do uvolněného průchodu. Telátko reagovalo jinak. Rozběhlo se na opačnou stranu kolem plotu a máma se stádem za sebou dusala souběžně s ním, v ohradě.
Kluci Měšťáci usoudili, že popojedou a nadeženou si ho. Já byla ráda, že jsem zodpovědnost předala silným chlapům, a šla si po svých. Ale s dobrým pocitem.
Foto: pixabay a autorka
Komentáře
Okomentovat