Když jsem byla malá, tak mělo každé kolo zvonek. Dnes se výrobci rozhodli, že se taková blbost nehodí na vydesignované kolo, a tak nezbývá nic jiného, než doufat, že procházku na čerstvém povětří přežijeme my, chodci, ve zdraví.
Pravda, někteří cyklisti se zdálky ohlásí s prosbou a potom dokonce poděkují, ale převážná většina profrčí kolem a remcá. Šly jsme s partou - pravda z důvodů covidu hodně nevykecaných kamarádek, ale střídaly jsme dvojice. Pravda je i ta, že kolem pobíhal minipejsek jedné z nás, ale hlídaly jsme ho a neroztahovaly jsme se přes míru. Marnost, jeden z profrčivších kolem na nás plivl "ježíšmarjá", a znělo to vyloženě ošklivě. Ovšem občas se dočkáme i horších pokřiků, znáte to.
Četla jsem si v Respektu (jeden z minima časopisů, které se dají číst, i když si to náš prezident nemyslí), a tam říkal Petr Pithart, že se těší na Šumavu, ale že úplně neví, protože nás, chodce a tuláky, ohrožují bezohlední bicyklisti.
Je to zas všechno o slušnosti a zdvořilosti a pravda je samozřejmě někde uprostřed. My chodci se ohlížíme, jestli nejedou, ale někdy zapomeneme. A my, chodci, bychom ideálně museli chodit pozpátku, že? A uskakovat nejlépe do škarpy, do lesa, za obrubník.
Cyklisti nás vidí a stačí, když se ozvou. Když tedy nemohou mít na kole zvonek.
Mám s nimi své zkušenosti. Jednou mě srazil děda na kole, a to přímo na přechodu. Stočil to ze své strany (navíc byl vlevo) a napálil to do mne, protože se prý lekl projíždějícího autobusu a nechtěl seskočit z kola. Výsledkem byla zlomená pravačka, ztráta dobrého přivýdělku a další potíže.
Já to snad přitahuju; před pár dny jsem šla hodně vpravo po cestičce v parku a zezadu do mne najel podsaditý puberťák. Deseticentimetrová hluboká rána, krve plno, poprvé jsem jela žlutou sanitkou, na přechodech dokonce houkající, několik stehů nad kolenem a pěkné francouzské hole, dokonce Made i France. Sestřička mi řekla, že mi jdou k vlasům, a tak se nedaly odmítnout.
Syn se snachou pro mne přijeli s kabátem, škvarkovými placičkami a hodně oslazeným protiškokovým čajem v termosce. Prý se s těmi cyklisty nějak zvlášť divně kamarádím. Já bych se kamarádila, ale ať dají vědět, že jedou!!!
Foto: pixabay a archiv
Komentáře
Okomentovat