Znáte to - když člověk přichází do let... Ale to nesmíme! I když jsme zrovna v krizi, i když jsme opuštění, je nám smutno, a jak pokračuje song, že všechno nás začíná bolet - musíme se být pozitivní za každou cenu.
Přítelkyně mi večer před plánovaným výletem zachraptěla do mobilu, a tak co v polovině třídenního volna? K dětem můžu jen výjimečně a jedině dobře naladěná. Jednak asi pracují, jednak by se naštvaly, že jsem nepozitivní, že neskáču radostí ze svého pokročilého věku, z neperspektivního bydlení a z dalších věcí, které poznají a pochopí až za těch dvacet, pětadvacet let, které nás dělí. Možná to znáte, ale odmávnete to a zapomenete. Co taky jiného můžete.
A tak jsem pozitivně vyrazila na výlet sama, pokud ještě chodím a motá se mi hlava pořád ještě tak, že to zvládnu a třeba i neupadnu. Plán byl zámek Všetaty, ale sama bych tam netrefila, a tak mě vláček dovezl až do Roudnice. Tam jsem se vždycky chtěla podívat.
Zámek je trochu ošumělý a bohužel už v této době nedostupný, ale vedle je Galerie moderního umění. Krásná. Mají tu kromě Slavíčků i Fillu, Čapka a třeba i mého oblíbeného Muziku a další skvosty.
Jedno z oblasti moderního umění jsem vyfotila a je v titulu. Celkem se mi i ta symbolika zdá zajímavá...😆 A pozitivní, když se nám zdá, že na nás někdo nepozitivně útočí.
Příjemné paní v galerii vystřídala usměvavá dívka v Cukříku. Dobré víno, skvělé čerstvé zákusky a káva za cenu, kterou v Praze a okolí nenajdete.
Bylo to příjemné odpoledne. Když se na vás okolí usmívá, můžete být pozitivní celé odpoledne až do večera.
Komentáře
Okomentovat