Všechno tomu nasvědčuje, že letos už vůbec a pravděpodobně ani zkraje napřesrok nebude ani moravský v Praze, ani sokolský u nás, ani myslivecký nebo rybářský, prostě žádný ples, bál nebo taneční zábava. Silvestrovská už vůbec.
Koronavirus nám i tohle všechno zrušil; při tanci jsme tělo na tělo, především při ploužáku, při valčíku a polce moc intenzivně dýcháme, při některých tancích dokonce i mluvíme. Snad mazurka by šla, ale nesměli bychom na partnera/partnerku jukat před otočkami, které by musely být hodně rychlé, aby vir nestihl přeskočit. No nevím.
Dřív byl ples krásná událost a v českých zemích má bohatou tradici. Tančilo se při korunovaci českých králů, prý už v roce 1347 byla zřízena u kostela sv. Havla v Praze veřejná tančírna a lidových veselic se účastnil i král. Šlechta pořádala nákladné plesy obvykle ne v prosinci, ale až ke konci masopustu. Na nástěnných malbách hradu Zvíkov je zpodobněna "taneční svatba" Hynka ze Švamberka s Kunhutou ze Šternberka z roku 1475. Proslulé taneční zábavy pořádal vždy o masopustu Petr Vok a dával k lepšímu sudy bílého vína. Církev proti tanci protestovala a přijímala různá usnesení a dekrety proti "neřestnému tančení".
Velký rozkvět tance a tancmajstrů nastal v 18. století. Učitelé museli složit veřejnou zkoušku z dokonalého ovládnutí devadesáti tanců, do cechovní kasy dát dvě kopy a počestnému cechovnímu kolegiu vystrojit hostinu. V roce 1788 bylo v Praze deset mistrů tanečního umění. V této době se tu objevily reduty, lidově zvané mumraje či maškarády. Maškarních bálů se zpočátku směli účastnit jen příslušníci panského, rytířského a šlechtického stavu, a také vyšší důstojníci.
Říkám si, že rouška je vlastně taky jakoby maska, a kdybychom moc nedýchali a nemluvili, třeba by to šlo...
Foto: pixabay
Komentáře
Okomentovat