Je začátek února - a suchý únor nebude? Ale dobře, třeba alkohol trochu nebo víc omezíme, stejně je letošní zima spíš na občasný svařák nebo grog. Ale mohli byste zkusit něco úžasnějšího, vyrazit za sluníčkem.
Jak jinak, začnu hotelovou kuchyní. Snídaně v hotelu - kdo je nemiluje? Není pravda, je kdesi kdosi psal, že nabídky jídel v hotelových resortech jsou při mimosezonních zájezdech omezené. Vůbec ne, třeba na Lanzarote v hotelu Flora (první tři písmenka u názvu jsem zapomněla) připravují každý den skvělé pokrmy. Nebudu je popisovat, kdo jste někdy navštívili Španělsko, tak víte, o čem je řeč. A Kanáry mají ještě jakési daňové nebo jiné slevy, takže i pří nákupu v sámošce, pokud byste si chtěli něco koupit k jídlu nebo domů, jen zíráte. Ceny jsou proti našim neporovnatelné. Škoda, že třeba panenský olivový olej za minimum euro se bojíte strkat do kufru.
Ale hlavně to sluníčko. Sice obvykle trošku fouká, ale to nevadí. Je to tam parádní.
Pokud nemáte náturu na vyvalování u bazénu, tak si užijete krásné výlety po okolí, pěšky nebo kousek autobusem. I ty jsou levné, jen je trošku chybka, že si někdy jezdí ne podle jízdního řádu, ale jak se jim zrovna chce.
Jak to dokázal - to je jen těžko k pochopení. Zvlášť k nepochopení je to pro mnohé z nás, kteří se rozčilují nad tím, co si dovolí postavit za hrůzovily někteří naši bohatí spoluobčané bez vkusu a veřejné kontroly.
Po roce 1974, kdy tu vybudovali letiště a začal cestovní ruch, přesvědčil všechny, doslova všechny obyvatele a budovatele hotelů, aby stavěli ne obrovské komplexy a patrové obludy, ale jen sněhobílé jednopatrové, maximálně dvoupatrové stavby a roztomilé domy domečky pro necelé dvě stovky tisíc stálých obyvatel. Prý ho tu všichni respektovali a milovali. Pravda, v hlavním městě Arrecife je jedna jediná výšková budova. Trčí tam jak pěst na oko, ale průvodce to zachraňoval nabídkou možnosti vyjet výtahem dívat se do daleka. Tak to nás nelákalo.
Ale výlet lodí na ostrůvek La Graciola ano. Trochu jsme v úvodu litovali, protože Atlantik se poměrně dost předvedl, slabší bledí jedinci běželi během plavby k WC, ale personál je tam nepustil a směroval je na záď - jakože to, co nechce žaludek, ať je pro rybičky.
Cézar Manrique si vybudoval nádherné obydlí i částečně zabudované do lávového podloží s nádherným interiérem, jezírkem, s obrazy vlastními i s těmi nejslavnějšími kolegy. Jedna fotka nic moc neukáže, to je nutné vidět in natura.
Tam se rozhodně zajeďte podívat. Dnes je tu jeho muzeum.
Po ostrově vidíte jeho skulptury, které se ve větru pohybují.
Je k neuvěření, že u nás bylo náledí, polovina ledna a klasické téměř po letech ladovská zima. Tam bylo krásně. Zkuste to i mimo sezonu, uvidíte. Sklena cavy💖 stojí 3,50 euro. Ale ke štěstí vám klidně stačí jedna/týden, jako mně. Takže jsem vlastně skoro dodržela suchý leden.
Komentáře
Okomentovat